Takže den D skutečně nastává. Zítra (ve středu) odjíždíme a se zastávkou ve Slovinsku se v sobotu chystáme nalodit na Elan 344. Jaké jsou pocity?
Konečně jsme (tedy hlavně já; Lucka je ještě v práci) dneska dodělali všechno co bylo v plánu, abychom mohli vyrazit na naše velké dobrodružství. Když tak čtu o plavbách ostatních, tak se to naše dobrodružství zas tak velké nezdá, ale pro nás je velké až až. Chystáme se dobalit poslední věci, provést velký nákup a vyrazit směrem na jih.
Pocity? Nadšení se střídá s obavami. Momentálně, když teď ještě sedím v klidu své kanceláře, převládají obavy. Ale asi je to reakce na naši činnost včera a dneska – dva přímé přenosy na Kavčích horách; v životě jsme nic takového nedělali, takže jsme asi trochu zdrblí. A navíc nevíme, do čeho jdeme. Jak zvládneme houpání na lodi? Jaká bude posádka? Jak vůbec vyžijeme ve stísněném prostoru plachetnice s úplně cizíma lidma? Vrátíme se jako skippeři, nebo nás moře hravě porazí?
Jsem vážně hodně zvědavý, co budu psát za dva týdny, až budeme zase zpátky. Hodlám vést co nejpodrobnější deník a pořídit nějaké fotografie a pak to vše tady zapsat na paměť všech budoucích generací.
p.s. Lucie zrovna dorazila z práce dohadujeme se, jestli vzít gumáky nebo ne. Kapitán je doporučuje, protože počasí v květnu je nejisté a ta moje kachna o tom pořád diskutuje! Ach jo.
