O tom, jak jsem se stal držitelem britské licence Yachtmaster RYA a o tom, proč nakonec yachtmasterské zkoušky nedělala Skipřenka, jsem tady psal loni v samostatném článku. No a rok se s rokem sešel a řada byla na Skipřence, vytáhnout do boje a pokusit se vytoužený titul získat.
Získat britský titul Yachtmaster je metou většiny jachtařů, kteří to myslí s jachtingem vážně a to nejen v Británii, ale i v okolních zemích. Britský systém vzdělávání realizovaný organizací RYA – Royal Yachting Association, tedy Královskou jachtařskou asociací je hodnocen jako nejlepší na světě. Přihlásíte-li se do něj, stoupáte po žebříčku kurzů na moři od Competent Crew, přes Day Skipper až do titulu Coastal Skipper. Podle statistiky RYA tím většina jachtařů končí. Jen pět procent se pak pokusí získat titul RYA Yachtmaster Coastal/Offshore. Na ten je nutné vykonat zkoušku před nezávislým examinátorem RYA, zkoušku v angličtině, která se provádí na moři, trvá 10 – 12 hodin a je jak teoretická, tak praktická. A není to žádná legrace. Letos tedy byla řada na Skipřence, aby po vytoužené metě sáhla.
Příjezd
Na dva letecké skoky jsme v sobotu 2.5.2015 vystoupili na pevnou ostrovní zem ve Skotském Edinburghu. Výpravu tvořili: tvrdé jádro z loňska, tedy já, Skipřenka a Lukáš Pavlice, a dva nováčci – Michal Novák toužící po kurzu Coastal Skipper a Terka se zájmem o kurz Day Skipper. Po stylové jízdě dubledeckerem z letiště do centra, jsme se ubytovali ve velice starobyle vypadajícím hostelu a vyrazili do víru velkoměsta – rozuměj, do nejbližší hospody. Uchytit se nebylo snadné, puby praskaly ve švech, ale my jsem se dokázali prosadit. Sice jsme chtěli do echt skotské, nicméně ani nám nevadilo, že se z ni nakonec vyklubala americká. Ohromně jsme se najedli a pivo bylo také dobré. A pak hupky dupky do hostelu.
Michal, Lukáš a Terka na letišti v Praze
Hostel si zaslouží pár řádek. Měli jsme společný pokoj s jedním Indem – tedy nás pět a šestý Ind. Všechny pokoje měli jména a postele v nich také. Náš pokoj se jmenoval Hmyzáci a kupříkladu já byl Brouk, Lukáš něco co jsme nepřeložili, Lucie Mravenec, Terka Mšice a Ind Světluška. No nasmáli jsme se. Ještě že nám nerozuměl. (Faktem je, že jsme se těšili na mladou krásnou slečnu, ale holt neklaplo to). Jinak jsme ale hostel hodnotili kladně. Čisto, skvělá snídaně, společné sprchy a záchody byly fajn, když si uvědomíte, že osazenstvo hostelu tvořila hlavně děvčata kolem dvaceti let.
Druhý den jsme vyrazili do centra na chvilku se pokouknout, což jsme nakonec zkrátili, protože hrozně pršelo a v jednu hodinu jsme už vláčeli bágly k vlakovému nádraží. Za hodinu jsme byli v Glasgow, kde jsme přestoupili na další vlak a asi za další hodinu jsme již vystupovalo v nám z loňska známém městečku Largs. Pršelo a cíl byl jasný. Hospoda v marině a zázvorové pivo.
Stejně jako loni jsme si domluvili kurz u ScotSail, společnosti, která v oblasti charteruje lodě a dělá kurzy RYA.
Plavba a zkouška
Naším dočasným domovem se stala plachetnice Stormwind, starší Elánka 43 se čtyřmi kajutami a s ďábelsky výkonou celospírovou hlavní plachtou. Instruktorem kurzu byl stejně jako loni Danny a tak jsme se po nezbytném pivu v hospodě v marině mohli nalodit, abychom v pondělí brzy ráno vyrazili na plavbu do divukrásných skotských pobřežních vod.
Naloďujeme se na Stormwind
Asi nemá smysl zde popisovat plavbu a výcvik hodinu po hodině, ale obecně musím zase říct, co jsem psal loni. Je to nejlepší kurz, co jsem kdy zažil a není srovnatelný s ničím jiným. RYA metodiky je propracovaná a Danny jako instruktor byl opět vynikající. Ve stručnosti:
Především se vypnou všechny GPS, na plavbě nejsou potřeba. Veškeré informace pro navigaci se berou z kompasových ručních náměrů, z plavebních znaků, z mapy, z almanachu a z pilota, prostě tak, jako by GPS nefungovala. Při navigaci je potřeba umět přečíst přílivové grafy a tabulky, umět vynášet jednotlivé kurzy do mapy a počítat s proudem a slapovými jevy.
Dále se musí umět fekventant kurzu vypořádat s meteorologií, s údržbou dieslového motoru a s první pomocí (ke zkoušce je nutný certifikát první pomoci pro odlehlá místa, vydaný RYA uznávanou organizací a pravidelně obnovovaný).
Z praktického jachtingu je třeba zvládnout kotvení na plachty, chytání bóje na plachty, přistátí u mola na plachty, slepou navigaci a samozřejmě manévr man over board s poruchou motoru, tedy na plachty, který je k.o. kritériem – kdo ho nezvládne, neudělá ani kurs, ani případně zkoušku posléze. A to všechno ve dne i v noci. a kromě toho, tak ten kdo jde na zkoušku, musí připravir passage plán, tedy plán přeplavby podle zadání a ten pak u zkoušky obhájit. Prostě kurz je to výživný, jako žádný jiný.
Člověk tady pochopí spoustu věci – třeba proč se v noci vázat do harnesů i teplých mořích. Když jsme v noci trénovali manévr muž přes palubu, zhasla nám svítílna u zachrané bóje, kterou jsme házeli do vody. Kdyby se asi po minutě sama neroszvítila, nikdy jsme ji nenašli. V noci nevidíte vůbec nic a hlavu ve vodě už vůbec ne a to i když svítí měsíc.
Prostě jsme si to zase krásně užili. Počasí bylo pravé skotské, což znamená, že většinou šílěně pršelo, občas se na chvilku ukázalo slunce a párkrát nám foukalo přes 30 uzlů. Prostě paráda.
Počasí typicky skotské
A prší…
Samotná zkouška byla tentokrát už ve čtvrtek a jediným zájemce o ni byla Skipřenka. Celé tři dny před tím strašně dřela, v noci připravovala passage plán a přes den civčila a cvičila. Jejím zkoušejícím se stal tentokrát Chris Nichol, uznávaná kapacita v RYA, jeden z hlavních postav RYA vůbec. Když se to dozvěděla Skipřenka, mírně pobledla. Ono vůbec ve čtvrtek dopoledně už nervy pochodovaly a já byl moc rád, že to mám od loňska za sebou.
Když Chris ve čtvrtek dorazil na loď, hodil si lodní pytel do salonu, zjistili jsem, že je to moc fajn chlapík. A tak ve čtvrtek ve dvě odpoledne zavelela Skipřenka odvázat loď a vypluli jsme na moře. Danny zůstal na břehu – jako isntruktor být na palubě při zkoušce nesmí, examinátor je zcela nezávislý.
Především měla Skipřenka bezpečnostní briefing a údržbu motoru. Když vše správně anglicky vysvětlila a popsala, dostala za úkol zastavit u dřevěného mola na plachty. Pak přišel manévr muž přes palubu na plachty. Pak jsem si vzal kormidlo já a Skipřenka měla v salonu zkoušku teoretickou – rozpoznávání světel na kartičkách, čtení z mapy a meteorologie. Pak přišlo na řadu noční kotvení a večeře.
Za úplné tmy jsme vypluli a Skipřenka dostala za úkol dostat nás do Milportu. To je poměrně težký úkol, protože do Milportu je přístup mezi skálami, o které už rozbil své naděje nejeden kandidát na Yachtmastera – jeden zrovna týden před námi. I za dne musí být člověk opatrný a v noci to není žádná legrace. Navíc navigační světlo na mole v Milportu je slabé a druhé světlo, které tvoří tranzitovou linii, nesvítilo vůbec. A navíc to druhé je připevněné na zdi domu a kousek vedle je normální semafor, který vás příšerně mate. I Chris připustil, že ten „lajt“ svítí vážně „bad“. Ale dopadlo to skvělé, se zpětným náměrem, který statečně držel Lukáš, se Skipřenka statečně a bez úhony dostala až do Milportu.
Pak se zkoušela zase nějaká teorie, ještě jeden MOB a ještě nějaké manévry, už si to přesně nepamatuju. Celá zkouška zabrala skoro 12 hodin, zpátky v marině v Largsu jsme byli kolem druhé ranní, kde čekala posladní zkouška, zajíždění. Ale Skipřenka nezaváhala a bravurně navedla Stormwinda do stání.
Chris si ji zavolal do salonu, ale bylo skoro jasné, že žádnou blbost neudělala a že z ní bude Yachtmaster. A taky jo. Hip hip hurá! 🙂
Rozloučili jsme se s Chrisem a zapadly do kajut.
Skipřenka Yachtmasterem – vpravo Chris
V pátek, v poslední den plavby, se dokončovali kurz Terky a Michala, abych jim pak Danny večer v kanceláři ScotSailu slavnostně předal jejich certifikáty.
A tím to skončilo. K přespání do neděle jsme využili pozvání Lucky Sachmet, která momentálně v Glasgow bydlí a má to vlastně všechno na svědomí, a pak jsme odletěli domů. Já měl tři dny na to se zbalit a vyrazit na další plavbu. Tentokrát do USA.
