24.2.2018
Začíná sezóna – připravné práce v Řecku na Aegině. Odlétali jsme ze zasněžených mrazivých Čech do…. mokrého studeného Řecka. Je tu 12 stupňů a střídavě prší.
25.2.2018
Celý den pošmourno a lezavo a střídavě pršelo. Přesto jsme se pustili do práce. Zatímco lodní šroub už vypadá jako nový, výměník chladící vody v motoru vzdoruje. I když jsme povolili šrouby z obou stran, ani jedno z vík nejde sundat. Zatím tedy vede výměník na body. Stihli jsme akorát ještě označkovat řetěz, krátkou procházku a pak začalo pršet. Celou noc lilo jako z konve, vítr mlátil takeláží, prostě normální zimní bouře. Na záchod se musí chodit v jachtařském oblečení (já, Skipřenka používá pláštěnku). V lodi je 12 stupňů, lezavo a zima. Buďte rádi, že jste doma.
26.2.2018
Ráno jako mávnutím kouzelného proutku přestalo pršet a – voalá – udělalo se Řecko. A tak do montérek, bílého obleku, masku, filtry, brusku a šup na ten trup. No dřina děsná. Celý den jsme strávili broušením. Večer jsme si sjeli na večeři do Aeginy a pak do postele. Usínali jsme v sedm hodin a spali celou noc.
27.2.2018
Konečně hezky. Denní boj započal tím, že jsem odvezl na motorce Skipřenku na trajekt. Ona se vydala do Athén shánět nový sporák. Přeci jen ten starý už fungoval na čestné slovo.
Já jsem zatím dobojoval bitvu s trupem a kýlem a všechno to dobrousil. Zase jsem byl modrej a ve sprše jsem se musel mýt Cifem.
Nicméně ale sporák dovezen, nainstalován – kupodivu bez problémů – a večer vařil! Paráda. Každý by si alespoň jednou v životě dopřát nový sporák.
V noci začal foukat silný západní vítr, začalo pršet a vůbec bylo pěkně hnusně. Teď ráno ale svítí sluníko, nicméně studený vítr 20 uzlů fouká pořád. Chystá se druhé kolo zápasu s výměníkem chladiče.
28.2.2018
Dnes byl větrný den a po obloze se střídavě honily mraky. My jsme ale neustávali v pracovním úsilí. Především se s pomocí Poseidona a Spirose povedlo vyhrát souboj s výměníkem chladiče a zmíněný (chladič, ne Spiros) byl vyjmut z motoru v celkem dobrém stavu. Naštěstí, nový totiž stojí 800 EUR. Momentálně se výměník koupe ve speciální lázni, aby se vyčistil a mohl zase v pohodě fungovat. Taky dorazil William a prodiskutovali jsme nějaké práce, které nemůžeme dělat sami. Taky jsme zkontrolovali všechny podhledy, jestli nejsou vlhké a pustili se do opravy světel. K tomu jsme museli ale vyrazit na skůtru do Aeginy, protože bez pájecí pasty se prostě pájet nedá. No – koupili jsme se štěstím asi poslední, co v Aegině měli. V noci děsně fučelo a loď se třásla jako když jede vlak. Ale z kůlů nespadla.
Říkal jsem si, že by vás možná zajímalo, jak tu vlastně žijeme. Ono se řekne – Řecko, to je paráda. Ale ono Řecko není vždycky Řecko. . No posuďte sami.
Bydlíme na lodi. Loď je na suchu a stojí na břehu moře ve společnosti mnoha desítek dalších lodí (viz foto). Lodě stojí na kýlech podepřené sadou kůlů. V lodi se samozřejmě netopí a tak tu máme stejnou teplotu jako venku. V noci kolem deseti stupňů nad nulou, což s mořskou vlhkostí je docela vlezlá zima. Já osobně spím v pyžamu, v teplých ponožkách, v mikině, zalezlý ve spacáku s kulíškem na hlavě. Pod sebou dvě deky, přes sebe taky jednu deku. Skipřenka to má podobně. V lodi samozřejmě není voda, není totiž kam by odtékala, a tak jediný zdroj vody je v Unimo stavební buňce asi 70 metrů od lodi. Je tam i boiler, takže voda teče i teplá. Někdy. Tam jsou také dva záchody, každý se sprchovým koutem. O toto sociální zázemí se dělíme s partou zde pracujících řeckých lodních dělníků a s kýmkoliv, kdo tady pracuje. Po loděnici pobíhají toulaví psi. Nejbližší obchod je 3 km na kopci ve vesnici, nebo 8 km v Aegině, takže se bez skůtru neobejdeme a je to náš nejlepší přítel.
Největší zábava je jít v noci do Unimo buňky na záchod, což se děje většinou 2x až 3x za noc. To se člověk probudí, 20 minut se přemlouvá, že se mu zase až tolik nechce. Pak vstane, dooblékne se, vyndá hrazení hlavního vchodu a přezuje se. Sleze ze 3 m vysokého žebříku a bludištěm kýlů, kormidelních listů a kůlů se vydá na záchod. Cestou se přesvědčuje, že ti toulaví psi jsou určitě mírumilovní. Pak se stejnou cestou vrátí, vyleze po žebříku, přezuje se, zaleze do lodi a zahradí hlavní vchod. Zaleze do spacáku a snaží se trochu zahřát. No a pak se to po nějaké době opakuje.
Když k tomu prší a fouká vítr, což je teda teď dost často, je to skutečné dobrodružství.
Ale jinak se máme skvěle a těšíme se, až zase vyplujeme.
3.3.2018
Předečírem jsme pokracovali v praci na cisteni boku, ale hlavne na renovaci kylu. No. Pristi sezonu budeme muset zvolit nejake radikalnejsi reseni. Pustili jsme se take do renovace rolfoku, takze ted bude refovani prace pro slecinky 
V patek 2.3. jsme si vzali volno a vyrazili na prodlouzeny vikend na vylet. Nejdriv trajektem Poros, pak do Galatas, kde jsme si pujcili Pandu (fiat). A do Navplia. Krasne mesto. Bydlime v hotelu, odkud ted pisu. Vcera prochazka mestem, opulentni vecere a hlavne (!) po sedmi dnech poradna tepla sprcha! No a za chvili vyrazime do Myken, jedne z nejstarsich pamatek v Recku vubec.
4.3.2018
Tak už jsme zase zpátky na lodi. Výlet jsme zakončili na Porosu – kde? – no u Michala.: -) A po návratu na Aeginu jsme ještě dneska, tedy Skipřenka, natřeli kýl.
5.3.2018
Tak nám to končí. Udělali jsme, co jsme mohli, podívali se také na pár zajímavých míst, máme nové kamarády… a na závěr posezení v kokpitu ve večerním sluníčku. Zítra se vracíme
