Nějakou dobu jsem na blog nepsal, pokusím se to alespoň krátce napravit. Naším plavebním plánům totiž udělala čáru přes rozpočet událost značně nemilá. Člověk prostě neví dne, ani hodiny.
Někdy to prostě pánbůh vidí jinak a sebelepší plány přicházejí vniveč z minuty na minutu. Pro nás to bylo 13.6., kdy si skipřenka Lucie na volejbale přetrhla achilovu šlachu. V ten okamžik se všechno převrátilo vzhůru nohama. Nejen , že jsem jí odkamžitě odvezl do nemocnice, kde jí hned v neděli ráno operovali. Nejen, že si pár dní v nemocnici pobyla. Ale hlavně se po návratu stala pacientem, který nechodí a do konce prázdnin skoro chodit nebude.
Pokud někod máte představu, jak funguje domácnost se dvěma dětmi, dovedete si asi představit, co se na mě sesypalo. Ono totiž belhat se o berlích neznamená jen, že nemůžete chodit. Taky nemůžete sedět (noha musí být aspoň měsíc nahoře) a nic si nikam neodnesete, protože ruce potřebujete k těm berlím.
Takže chodím nakupovat, peru, uklízím, vařím, obstarávám děti (tedy obstarával jsem než odjeli na prázdniny; a naštěstí už jsou velký, takže docela samostatný), nakupuju, starám se, masíruju nohu a taky – protože moje skipřenka je OSVČ, tudíž k jejím radostem patří i nemožnost být nemocná – vozím ji po firmách, pro které jako účetní pracuje. Nejdříve na invalidním vozíku, teď už zaplaťpánbůh dokáže i kousek cesty dojít a v autě může sedět vepředu. To vše mimochodem díky Vacopedu, což je moderní náhrada sádry (pokud byste chtěli víc detailů, napište mi).
Tahle událost nám skutečně zkřížila všechny plány. Museli jsme zrušit už objednanou suchozemskou dovolenou v Chorvatsku, museli jsme zrušit plavbu plánovanou na konec srpna. Naštěstí jsme nestihli zaplatit zálohu.
Ale nevadí. Obratem jsme si objednali loď na tři dny na Orlíku v termínu 26-28.9., kdy už snad bude skipřenka schopná větší akce na palubě lodi a už se na to moc těšíme.
Nic není ztraceno. Teď na podzim bude sladká voda a moře hned na jaře, pravděpodobně první týden v květnu.
