Letošní plavby Ochechule byly obohacené, chtělo by se napsat okořeněné, naší účastí na jednom ze závodů Slapského poháru, totiž na Vánoční regatě, která se konala 28.července v oblasti Nové a Staré Živohošti. Už dlouho jsme si přáli závodění vyzkoušet a letos jsme si řekli – kdy, ne-li teď! A tak nás sobotní ráno zastihlo brumlající a pod motorem na plavbě směrem ke startu, který se konal v zátoce před marínu U Kozla, ve které už stála vyvázaná hezká řádka lodí.

Posádku jsem tvořil já jako kapitán a Skipřenka s Ondrou jako kosatnící. Byvše prvničky v regatovém sportu, byli jsme patřičně nervózní a protože jsme se chtěli i hezky uvést, vzali jsme s sebou asi třicet kniha První pomoc na palubě a dvacet kalendářů La Grace jako sponzorský dar pro vítězné posádky. Ech, mírný pocit marnosti mě teď přepadá… Ale zpět k závodům.
Jak jsem psal, U Kozla už byla vyvázaná hezká řádka lodí, nakonec se jich sešlo 58 (!), z toho 18 v kategorii „lehký cruiser“ což je kategorie, do které spadá i Ochechule. Na plovoucím pontonu už seděla řada posádek a netrpělivě čekala na briefing. My jsme zaplatili startovné, předali sponzorské dary a také se usadili k pivku.
Briefing a celý start závodu nabral asi hodinové zpoždění, protože se ukázalo, že někdo ukradl návětrnou bóji. Pořadatelům se ale povedlo zajistit druhou a tak mohl závod bez dalších průtahů začít.
Plán tratě byl jednoduchý. Start je na spojnici Kozel – kostel ve Staré Živohošti. Startuje se proti proudu a pluje se k návětrné bóji před Novou Živohoští, kde bude otočka levobokem a pak po proudu až k mostu, kde je závětrná boje. Ta se musí objet taktéž levobokem a pak hurá do cíle, který je tam co start. Bóje míjené cestou, co leží před pláží u Staré Živohošti, je nutné plout pravobokem. Normální lodě plují jeden okruh, závodní speciály dva.
Vypluli jsme do prostoru startu. Foukal mírný vítr, tak kolem osmi uzlů. Pluli jsme jen pod hlavní plachtou, aby si Ochechule držela manévrovatelnost a aby zatím neplula moc rychle. Současně jsme se snažili získat výhodné postavení na startu. Osmapadesát lodí – to už byla pěkná tlačenice. Byl jsem rád, že fouká tak málo, a i tak jsem se tam pěkně motali.
vanocni_regata_ochechule_dscf5569
Konečně světlice a je tu start. To už máme samozřejmě plachty obě a vyrážíme k bóji. Naše předstartovní taktika se ukázala jako ne úplně vhodná a tak plujeme ve druhé polovině balíku. Navíc plujeme proti větru a Ochechulka se svojí břichatou plachtou nestoupá úplně nejlíp.
Ale záhy je tu první bóje a u ní pěkná tlačenice. Najíždíme zeširoka, abychom se k bóji blížili na výhodný boční vítr a současně se vyhnuli skrumáži lodí a zmatku, který tam panuje. Několik velkých lodí (25 –30stop) zvolilo jinou taktiku. Najely přímo k bóji a s úmyslem točit co nejostřeji. Ale ouha, navzájem si začaly brát vítr a některé z nich tak nedokázaly u bóje odhalzovat a ve slabém větru se zastavily. Vznikla roztomilá skrumáž, do které přijížděli další lodě. Některé musely najíždět dokonce vícekrát, než se jim obrat podařil.
Naše Ochechulka se naštěstí prosmykla skrumáží bez větších potíží a kromě okamžiku, kdy nám přímo u bóje zleva připlula Bavaria 30, které jsme nemohli uhnout, maje napravo další tří lodě a kterou jsme tak museli odstrkovat za relink, šlo všechno hladce.
A je tu zadní vítr a hurá k bóji u Kozla. Naše břichatá hlavní plachta táhne na zaďák jako zamlada a my si vylepšujeme pozici. Ale u Kozla vítr slábne a začíná dlouhý úsek k mostu. Zde se nám hodí znalost místních podmínek, protože tu plachtíme docela často. Díky tomu víme, kde to za slabého větru nefouká skoro nikdy a kde se naopak vítr občas objeví. Pomalu se tak propracováváme více dopředu a hlídáme si soupeře ze stejné kategorie.
Asi dvě stě metrů od mostu vítr lehá prakticky úplně. Ze závodního pole se stala hromada nehybných plachetnic a jediným zpestřením jsou projíždějící motoráky, ze kterých na nás občas jejich posádky vtipně pokřikovali, kamže to tak rychle jedeme a proč nemáme motor. Mučivě pomalá otočka u bóje trvala snad půl hodiny.
Slabý, skoro žádný vítr ale dovolil vyniknout jedné z předností Ochechulky. Velké plachty. Na svoji délku je Ochechule trochu přeplachtěná a zatímco o něco větší a těžší lodě kolem prakticky stojí, naše břichatá plachta pojímá každý závan. Navíc plachty na motýla má naše loďka nejradši a díky tomu nastal zázrak. Jemný termický závan z kopců uchopil naši lodičku a posouvá jí vpřed. Ostatní lodě kolem skoro stojí, ale my se šineme dopředu. Pomalu získáváme jednu lodní délku za druhou. Bojíme se pohnout, bojíme se promluvit, abychom ten zázrak nevyhnali z plachet.
Tímto termickým závanem jsme získali slušnou pozici, odhadoval jsem tak sedmé až desáté místo v kategorii a protože vítr u Živohoště zesílil a přeskočil na předobok, bylo jasné že nás čeká boj o udržení. A tak jsme pluli.
 vanocni_regata_ochechule_dscf5571
Vítr se před cílem rozfoukal tak 12-15 uzlů a lodě se hnaly pod hladině jako šipky. Křižovali jsem co nejrychleji jsme uměli. Při plně přitažených plachtách jsme všichni tři viseli na návětrném bortu a snažili se udržet loď na co nejrovnějším kýlu.
Konečně cíl. Siréna odhoukala naše projetí cílem, my jsme povolili plachty a oddychli si. Náš regatový křest byl za námi. Sbalili jsme plachty, nahodili motor a přesunuli se ke Kozlovi do loděnice k vyhlášení. Naše umístění jsem s trochou štěstí odhadl kolem desátého místa v naší kategorii, za námi plulo ještě docela hodně lodí.
Při závěrečném ceremoniálu se vyhlašovalo od šestého místa. My jsme nebyli ani na šestém a i když jsem ve skrytu duše doufal, že jsme se mohli slušně umístit, nebyli jsme ani na jiném. Trochu překvapivé pro mě bylo, že na (myslím) pátém místě se umístila loď, která se prokazatelně v maríně vyvazovala až po nás. No – asi po projetí cílem jeli ještě třeba na výlet a ne hned do maríny, říkal jsem si.
Vítězné posádky si rozebrali ceny, rozebrali si i naše knížky a kalendáře, my jsme si dali pivko a jeli jsme domů. Závody se staly minulostí.
Ale tím to neskončilo. Netrpělivě jsme skoro celý týden čekali, až se objeví na internetu výsledky, abychom zjistili, jak jsme vlastně dopluli. A dočkali jsme se. Ochechule byla ve výsledkové listině jako poslední! Koukali jsme na to jako opaření. Jak je to možné? Copak nás diskvalifikovali? Asi dva dny jsme o tom doma debatovali a nakonec se odhodlali zavolat organizátorovi
„No jo“, povídal do telefonu organizátor, „já si myslel, že se ozvete. My jsme si nějak jako vůbec nevšimli, kdy jste vlastně projeli cílem..“
Hm. Tak to je paráda. Co na to říct? Snad jen to, že příště si sakra rozmyslíme nějaké sponzorské dary, holenkové!
Dodatek: Organizátor naše umístění nakonec změnil – přesunul nás na místo předposlední.
Tak to tedy byl náš regatový křest. Ale jak to bude se závoděním v příští sezóně, to se tedy ještě uvidí. 

 

LEAVE A REPLY