Protože zranění skipřenky udělalo čáru přes rozpočet nejen nám dvěma, ale i našim dvěma dětem, rozhodlo jedno, to mladší, řešit to po svém.
Ono to dítě je sice „to mladší“, ale už je mu skoro šestnáct, takže je to docela klacek. V každém případě se Ondra rozhodl, že když se nejede na moře a ani nikde žádná plachetnice není k mání, bude improvizovat. A s invencí jemu vlastní zabavil postupně nejdříve: starý vysloužilý windsurfingový plovák sousedům, pak plastikové jezdítko pro děti na sníh, mě sebral skládací násadu na natírání, mámě ubrus a všechno to doplnil jedním starým plastikovým pádlem.
No. A vyrobil plachetnici, kterou opatřil ještě balzovým frklíkem na drátu a pustil se do své první plavby po Slapech. Když jsem ho viděl, musel jsem se smát. Vážně vypadal jak dobrodružný emigrant z Kuby na Floridu, zejména, když kolem něj jezdili dospělé plachetnice.
Ale plavidlo fungovalo, dokonce i trochu proti větru a tak si tohle jeho dobrodružství titul „první plavba“ vážně zaslouží.
Plavidlo zblízka
