Rok 2015 byl značně hektický a z jachtařského hlediska i velmi plodný – ovšem s velmi překvapivým závěrem. Ale začneme od začátku. Na začátku sezóny jsme strávili týden v Řecku přípravou Meret na další plavby. Hned poté se hlavní událostí jara 2015 stal bezesporu titul RYA Yachtmaster, který Skipřenka získala tím, že úspěšně složila zkoušky ve Skotsku. Tak už jsme byli doma yachtmasteři dva :-). Hned vzápětí jsem odletěl na tři týdny do Ameriky plavit se na Freelordu podél východního pobřeží USA. Byla to velmi zajímavá plavba, snad se konečně dostanu k tomu ji zpracovat i literárně.

Jen jsem se vrátil z Ameriky, týden pobyl v práci, hned jsem zase letěl do Řecka. Za posádku jsem měl Igora s rodinou, tedy Igora, jeho paní Petru a dva syny. Letěli jsme společně a bydleli i ve společném hotelu, Pharos II (dvoulůžák 61EUR se snídaní), kterým jsem v poslední době nahradili Delfini Hotel. Dlužno podotknout, že doma jsem zanechal naše dvě děti a potkana, který se k nám přistěhoval a nechtěl se nechat jen tak z bytu vypudit. Byl to odlet dost o nervy. Měl jsem utkvělou představu, že mi potkan v nestřežené chvíli při balení vleze do báglu a já ho odvezu do Řecka.
Skipřenka na nás čekala v Zea Marině na palubě Meret. Zajímavé bylo, že vrcholila řecká krize, banky byly zavřené a bankomaty nedávaly řekům peníze.
Do Leonidia a zpět
20.6. – 27.6.2015
V sobotu 20.6.2015 jsme tedy doplnili zásoby, naftu a vyrazili k jihu. Podle deníku foukalo, ale bylo zataženo, což asi za dva dny přešlo. Plavba byla moc fajn. V první polovině týdne jsme se protáhli podel Methany, skrz Poros až na Hydru, pak Leonidio a nazpět přes Porto Kheli a Dokos na Poros. V Leonidiu jsme zjistili, že se zadírá buben rolfoku a že to bude třeba řešit co nejdřív – začaly z něj padat špony. Ale plavba fajn, delfíni nám mávali a posádka vypadala spokojená.

Nový rolfok
27.6. – 4.7. 2015
V dalším týdnu jsme přivítali na palubě Skipřenky sestru s jejím parterem Ronaldem a dcerou Ančou a s kamarádkou Klárou. Museli jsme ale hned zkraje změnit plány. Stav rolfoku se zhoršoval, po telefonické konzultaci se spolumajiteli Meret bylo rozhodnuo koupit nový. Takža plavba na Aeginu do Ayia mariny, kde se máme setkat s Luckou a Honzou (což se povedlo) a také navštívit Afaia chrám, což se posádce povedlo také. Při večerní poradě v taverně navrhujeme, že odkoupíme zbylé díly Meret – Lucka s Honzou odmítají.
Druhý den plavba do Athén, do Alimos mariny, kde už čeká parta Řeků, riggerů, kteří za dopoledne vymění rolfok a přešijí genu. Super práce, ale neptejte se, kolik to stálo. Protože je pozdě odpoledne, přespáváme v Alimos marině – zdarma.
Další den k ostrovu Fleves, kde má ležet vrak obchodní lodě. A je tam! Vrak nalezen – moc pěkný, potápění také moc pěkné! Ale počasí se kazí, prcháme do Pighrosu. V noci vítr, déšť a bouře. Kotva ale drží a jsme v pohodě.
Další den přeplouváme do Ephidauru přístavu, kde jen tak tak chytáme poslední místo. Večeř zase vítr, děšť a bouře. Posádka navštěvuje Epidaurský amfieátr, my se Skipřenkou lenošíme. Jen nás port police honí v přístavu sem a tam.
Závěr plavby byl přes potopené město dále na Agistri, kde bazén a koupání, jak jinak. Trajektem přijíždí Terka, aby se s námi v pátek 3.7. svezla do Athén. Večeř večeře s lidmi z ambasády a konec plavby. Hezké to bylo.

Študáci
4.7. – 11.7.
V sobotu 4.7. opuští palubu Skipřenka a naloďuje se posádka Terčiných kamarádů. Terka je poprvé v roli kapitána, já v roli admirála, co na všechno dohlíží a nic nedělá (=do všeho kecá). Posádka jsou prvoplavci, všechno mladí do 25 let. Na tradiční silný boční vítr přeplouváme do Vouly, kde trávíme první noc. Další den potápění u vraku a pak Ayia marina, kde se mi povedlo namotat vlasec na šroub přívěsného motoru. Odpoledne jsme přepluli do Pighrosu, kde jsme potkali Pepu H. s katamaránem. Další den byl na pořadu Epidauros, návštěva potopeného města a sběr vynikajících pomerančů u cesty.
Odpoledne jsme přepluli do Russian Bay u Porosu, kde jsme vyčkali jedné hodiny po půlnoci a vyrazili noční plavbou na Peloponés do Leonidia. Krásný úsek. Leonidio přívětivé jako vždy. Závěrem týdne jsem přes Hydru přepluli zase na Poros, kde jsem předal Meret dalšímu kapitánovi a vyrazil i s posádkou domů, do Prahy. Delfini hotel byl tentokrát ucházející.

Freediving
22.8. – 29.8.
Sobota 22.8. v 02:00 nás přivítala na Athénském letišti, kde mě, Skipřenku a mého kamaráda z dětství Honzu vyklopilo letadlo. Loď přebíráme na Porosu od Lucky S. – jsme trochu zklamaní, je na ní od naší poslední plavby v červenci dost neřešených závad (zásadní je uražené vodící oko na vrátku). Opět navrhujeme Lucce a Honzovi, že odkoupíme jejich podíl na Meret. Zbytek posádky doráží záhy a tak odpoledne, s partou freediverů (jsou to totiž všechno freediveři) vyplouváme do Hyderského kanálu. Tam jsme chtěli strávit noc, ve dvě ráno ovšem vítr vlny, emergency odkotvení – díky uraženému oku na vrátku kotva nejde zdvihnout, takže v noci na metrových vlnách velká zábava. Nočním přejezdem do Dhokosu, kde je klid (druhý den od rána tam ovšem jezdí vodní skútry).
Druhý den návštěva divespotu Kapari – viděl jsem tam pod vodou velkou murénu. Super zážitek (brrr). Další dny jsme propluli před jih Hydry na Methanu a odtud do Ephidauru. Odtud před Phigros na Aegině proti vlnám a větru do Vouly a k Fleves na vrak. Nakonec Zea marina, jako vždycky.

29.8. – 5.9.
Jirka a spol
V sobotu se nalodila další posádka. Jirka s Ivetou a jejich potomci Jonatán a Dan. Propluli jsme s nimi známá místa – od Pighrosu na Aegině do Epidauru, kde jsme kromě potopeného města viděli i dvě krásné želvy. Pak následoval Agistri a ještě potom noc u želvího ostrova (severní strana). Pak Voula a další den návštěva vraku u Fleves. A na závěr ještě slavný Sounion a pak přeplavba na Poros. V sobotu v pět ráno posádka odchází na trajekt a zdá se spokojená. My jsme v sobotu 5.9. uklidili loď a připravili pro další plavby. A pak jsme se vydali také trajektem do Athén a na letiště.

Když jsme odcházeli po nábřeží Porosu a mávali Meret, nenapadlo nás, že se na její palubu jako námořníci už nepodíváme.