Člověk prostě neví ani dne, ani hodiny. Jasným důkazem toho je momentálně můj stav. Situace se má tak, že reportáž o naší letošní plavbě na LaGrace je z poloviny hotová a současně se připravujeme na odjezd na naši letošní poslední plavbu, do Splitu v Chorvatsku. No a do toho… no a do toho jsem si týden před odjezdem utrhl sval – přesněji levý biceps. Stěhoval jsem v pondělí 17.9., na svoje narozeniny, ledničku, a najednou prásk a bylo hotovo. Ta naše rodina začíná být se šlachama prostě proslulá.
V nemocnici jasný verdikt – ruptura. Tedy fakt přetrženo. Takže momentálně mám levačku nefunkční, fixovanou a s překvapením zjišťuju k jaké spoustě věcí je levačka potřeba. Dobrá zpráva je, že operace snad nebude třeba, špatná zpráva je, že to dost bolí.
No – ale není každý den posvícení. Ale do Chorvatska jedu! Když mohla Skipřenka zvládnout plavbu v Egeji s přetrženou achilovkou, já se se svou přetrženou bicepsí dlouhou šlachou nenechám zahanbit. 🙂 . Mám být kapitán, ale spíš budu admirál, co do všeho kecá a nic nedělá. A místo dřevěné nohy budou holt mít dřevenou ruku. 🙂
Říkám si ale, že to asi bude náročný – a k tomu hned použiju rčení, které mě naučil navigátor a fakultativní bocman z Grace Petr Scheirich: „Správný chlap se nebojí, jestli to bude náročný. Správný chlap ví, že to náročný bude!“
Tak uvidíme, co nás čeká. Rozhodně se to tady dočtete.
