Tu noc před zkouškou jsem spal špatně. Když už se mi povedlo usnout, topily mě ve snu přílivové křivky a bóje se mi společně s náměrovými liniemi smály. Když jsem nespal, zíral jsem do stropu kajuty a proklínal nápad, který mě dovedl až sem. V břiše jsem měl pocit jako před státnicí a v hlavě touhu být milion kilometrů odtud. A pak přišlo ráno. Ale začněme od začátku.
První vykročení
Sen stát se Yachtmasterem v anglickém systému RYA (Royal Yachting Association) se zrodil před více než dvěma roky, kdy jsme společně se Skipřenkou přemýšleli, jakou další cestu vzdělání v jachtingu zvolit. Po zralé úvaze jsme zavrhli českou cestu ministerských námořních licencí (C,B,A) a stejně tak cestu licencí chorvatských. České C máme, Chorvatské B také a další cesta tímto žádné benefity navíc podle nás nepřinášela.
Britský vzdělávací systém RYA, který je nejuznávanější na celém světě a papíry RYA znají v marínách po všech mořích, nám přišel jako naše jediná volba do budoucna. Díky tomu, že několik RYA příruček jsme vydalii v našem nakladatelství, věděli jsme, že informace o RYA nelžou. Je to nejlepší jachtařský vzdělávací systém. Ale také nejnáročnější. Bude nutné zabojovat.
RYA systém vzdělává jachtaře jak teroeticky, tak prakticky. Páteř tvoří kurzy v následujících stupních:
Competent Crew – Day Skipper – Coastal Skipper – Yachtmaster Coastal – Yachtmaster Offshore/Ocean.
První tři stupně jsou kurzy zakončené (nebo ne – podle schopností jachtaře) RYA průkazem bez další zkoušky. K titulu Yachtmaster je nutné vykonat zkoušky před nezávislým examinátorem (zkoušejícím) RYA. Yachtmaster zkouška je praktická i teoretická současně, probíhá na plavbě na moři a trvá asi dvanáct hodin.
Podmínkou pro přijetí ke zkoušce je naplutí určitého počtu mil jak v přílivových, tak nepřílivových vodách, určitý počet hodin skipperování a také určité procento plaveb nočních.
Poznámka: K této základní kostře nabízí RYA spoustu dalších kurzů – VHF DSC SRC operátor, údržbu dieselových motorů, kurz přežití na moři a spoustu dalších, nemluvě o kurzech pro kapitány motorových člunů, závodní jachtaře atp.
Tak jsme se do toho pustili. Především bylo nutné zlepšit angličtinu a to hlavně schopnost porozumění. Jako člověk od počítačů a knih nemám problém se čtenou angličtinou a stejně tak dokážu říct, co je potřeba, ale s tím rozuměním jsem na tom nikdy nebyl nejlépe. Více jak rok a půl jsem si tak skoro každé ráno pouštěl do uší anglické výukové scénky a dělal cvičení k nim určená. Nebylo to úplně lehké, ale vzhledem k tomu, že jsme pilně jezdili na různě plavby do ciziny Itálie, Řecko, Chorvatsko), záhy jsem zjistil, že se moje angličtině zlepšuje.
Dalším důležitým bodem bylo naplout požadované námořní míle. Vzhledem k tomu, že s lodí už jsme nasbírali hodně zkušeností, nechtěli jsme začínat v RYA od začátku, ale vstoupit až do horních pater RYA vzdělávání, a to kurzem Coastal Skipper s cílem završit jej zkouškou na titul Yachtmaster.
Celé to bylo otázkou dlouhodobějšího plánování. V uplynulých třech letech jsme získali certifikát první pomoci od společnosti Shock (RYA jej uznává) a který je pro Yachtmastera stejně nutný, jako VHF DSC operátor SRC, který jsme získali u NYC Škola jachtingu, který je tuzemskou odnoží RYA.
Abychom napluli potřebné míle v přílivových vodách, zorganizovali jsme se Skipřenkou a s Tomášem Shrbeným přeplavbu kanálu La Manche, ze Saint Malo do Portsmouth a zpátky, kde jsme si užili větru, vln, přílivu a proudů možná víc, než je zdrávo. Ale zkušenost to byla úžasná a dobře nás připravila na to, co nás nakonec ve Skotsku na kurzu RYA čekalo.
Dlouho jsme nevěděli, které RYA tréninkové centrum vybrat. Komunikovali jsme s jedním z center v Humble s tím, že bychom zkoušky absolvovali v Solentu, tedy v oblasti, kde jsme již pluli. Nakonec ale rozhodla náhoda. Naše kamarádka Lucie se přestěhovala do Skotska do Glasgow, kde objevila českého RYA instruktora Dannyho, který pracoval pro 1st ScotSail Training. A bylo rozhodnuto. Letíme do Skotska.
Do Skotska
Protože, jak již bylo řečeno, nastupovali jsme do RYA systému v jeho horní části, nastalo měsíc před odletem horečné samostudium. Praktický kurs Coastal Skipper již počítá s tím, že teorii i praxi má frekventant zvládnutou a zaměřuje se na praktické procvičení a prohloubení znalostí hlavně v oblasti skipperingu, tedy kapitánování. Což o to, praxi s lodí jsme měli značnou, ale ta teorie. Nakoupil jsem a postahoval co se dalo a pustili jsme se do díla.
Nebylo to úplně jednoduché. Veškerá praktická navigace na kurzu a pak na zkoušce probíhá samozřejmě bez GPS a frekventant musí zvládnout bezchybně práci s mapou. Drtili jsme pojmy jako fix, ETA, ETD, KTC, učili se sestrojovat trasy plavby, převádět kurzy, vynášet proudy, počítat rychlosti… k tomu samozřejmě musí frekventant umět pracovat se standardními přistavy, sekundárními přístavy, číst přílivové křivky, interpolovat časy a výšky přílivu, znát spring, neap, MHWS, MHWN a podobně. Všechno samozřejmě v angličtině, protože i když instruktor kurzu byl Čech, zkoušejícím bude rodilý Skot a celá zkouška bude v angličtině. U teorie nejde jen o navigaci. Předmětem zkoušky je samozřejmě i Colreg, zdravověda, bezpečnost na lodi, péče o motor a také meteorologie. Na toto na všechno se může zkoušející ptát (a také se ptal).
Ale nedosti na tom. Součástí zkoušky je také sestavení tzv. passage plan, tedy plánu přeplavby, který adept na yachtmastera dostane zadaný na začátku týdne od zkoušejícího a během plavby si jej připraví, aby jej mohl při zkoušce obhájit.
Shrnuto prostě a jednoduše slovy samotné RYA. Ten kdo chce být Yachtmaster, musí být schopen plout a přistát s lodí na plachty za všech povětrnostních podmínek, ve dne i v noci, v jakýchkoliv vodách tak, aby posádka vždy byla v naprostém bezpečí.
Ostatně, Yachtmasters jsou ve Velké Británii vnímáni jako jakýsi elitní klub. Jen pět procent britských jachtařů si nakonec Yachtmastera udělá a to ještě často jen na sklonku své kariéry jako odměnu. Drtivá většina jachtařů ve Velké Británii se spokojí s úrovní Day Skipper.
My jsme si vytkli nelehký cíl. Yachtmastera Coastal. Co vám má povídat. Byli jsme vyplašení jako poledne.
Do Skotska na kurz Coastal Skipper jsme dorazili letadlem. Tedy – bylo to trochu jako v té písničce od Nohavici jeli lodí vlakem metrem a pak tramvají s tím, že my jeli taxíkem, pak letadlem do Glasgow, pak autobusem na vlak do Paisley, pak vlakem do Largsu a pak pěšky do maríny Largs. Tam jsme poseděli nad sklenicí Ginger Beer (což vždy dělali správní ransomovi hrdinové) v restauraci s krásným názvem Pub Bosun Table, až dorazil Danny, náš instruktor, který nám v kanceláři 1st Scot Sailling Centra sdělil základní instrukce. Pak jsme se nalodili na naši školní plachetnici Sun Odyssey 42,2 se jménem Jon Boy.
Večer se nesl v vzájemném poznávání se zbytkem posádky ve vynikající restauraci v marině. V posádcek jsem byl já, Skipřenka, Lukáš Pavlica, Pavlína Pucholtová, Lucka Schurerová a intruktor RYA Danny Drahoš. Ono toho poznávání zase nemuselo být moc – mezi s sebou jsme se znali a jedinými novými přišedšími byl Danny a Pavlína, se kterými jsme se skamarádili velice rychle. Po cestě a po jídle značně zmožení jsme zapadli do kajut a ve spánku očekávali věci příští.
K tomu nalodění ještě jednu poznámku – Danny, tedy náš instruktor, nakoupil jídlo pro celou posádku na celý týden. Jídlo bylo samozřejmě v ceně kurzu. Velmi milé překvapení, které nám ulehčilo život. V ceně kurzu také byla veškerá nafta a přístavní poplatky, což rozhodně není jinde zvykem. Když si vezmete, že cena kurzu byla dokonce nižší, než jsme platili kdysi kapitánský kurs v Chorvatsku.
Vyplouváme
Ráno se vstávalo v osm hodin. Kapitánem dne je Pavlína, já jsem vyfasoval funkci first mate. Společně jsme připravili loď k vyplutí a podle pokynů Dannyho jsme v 11:00 vyrazili. Zpočátku moc nefoukalo, ale po dvanácté se zvedl čerstvý větřík a tak na plné plachty vyrážíme obeplout ostrov Aran. Cestou probíhá výuka jak teoretická, tak praktická. Z té praktické jsme hlavně cvičili manévr Man Over Board (dále MOB), a to na plachty, jehož zvládnutí je jednou ze základních podmínek absolvování kurzu Coastal Skipper a je i klíčovou součástí zkoušky Yachtmaster. Zvládnout tenhle manévr je důležité – vážná chyba při něm znamená automatické STOP na zkoušce.
Mně osobně tenhle manévr na začátku moc nešel – dvakrát jsem si odjel příliš na beam reach, nikoliv na broad reach, a zpátky jsem nedokázal k mobíkovi správně nastoupat. Až teprve na potřetí se to zdařilo. Naštěstí jsme tenhle manévr cvičili ještě mockrát a dokázali ho zvládnout bez chyb. Nicméně zůstala ve mně obava, jak to půjde na zkoušce. A to jsem ještě netušil, jaké nám Neptun při zkoušce přichystá zlomyslné překvapení.
Ale zkouška je ještě daleko a my zatím obeplouváme Aran a obdivujeme skotskou scenérii. Je vážně nádherná. Kopce vysočiny lemované vřesovišti spadají až do zdejších mořských zálivů, kterým se říká lochy. Na upatí kopců se krčí vesnice ze světlých kamenů a s šedými střechami, tolik rozdílnými od středomořských, které známe. V brázdě za lodí si hrají delfíni a ze břehu po nás pokukují tuleni. Je to tu malebný kout a v nás začíná klíčit představa, že tu nejsme naposledy.
Plavbu prvního dne jsme zakončili večer na bójce před marínou Loch Ranza. Následuje večeře a já pak, coby zítřejší kapitán, mám připravit passage plan (plán plavby) na další den. Vzhledem k tomu, že zde člověk musí počítat s přílivy a proudy, pracuji na něm do půlnoci.
Výcvik, výcvik a zase výcvik
Druhý den jsme ráno stihli bleskovou návštěvu toalet v Loch Ranza a pak již vyplouváme směrem do Milportu. Jak denní kapitán mám za úkol nás tam bezpečně dovést (samozřejmě bez GPS). Cesta je snadná, na širé hladině se krásně berou náměry, i viditelnost je dobrá. Před Milportem jsou ale rozsáhlé mělčiny a vjíždí se tam podle tranzitních náměrů a to podle pilotu (Reeds) na věž a přední konec mola. Navigace se daří a kolem poledního jsme na bójce před Milportem. Je takové teplo, že se skoro všichni (kromě Skipřenky a Dannyho) nechali zlákat a deset stupňů studené moře okusit. Jako osvěžení skvělé, ale jinak je jasné, proč je nutné zvládat manévr MOB. V tomhle člověk dlouho nepřežije.
Mým dalším úkolem bylo dostat loď slepou navigací do Largsu. Tedy jakoby padla hustá mlha. Vypadá to tak, že mě zavřeli dole jen s pravítky, mapou a kalkulačkou. Nesměl jsem vidět ven a od kormidla jsem dostával pouze rychlost (proti vodě, nikoliv proti dnu), hloubku a log. Musím říct, že ve mě byla malá dušička. Přepočítávání a navigování online bez viditelnosti nepatří mezi moje oblíbené kratochvíle. Ale nakonec to dopadlo dobře. Nicméně když jsem doplul do Largsu k bóji před marínou, a pak ji skutečně u lodi i uviděl, byl jsem hodně rád. Přesto jsem vyslal k Neptunovi krátkou modlitbičku, aby mě slepé navigace u zkoušky ušetřil.
Z Largsu do Rothsay vede loď slepou navigací Pavlína a z Rothsay zpátky do Largsu miří loď už za tmy a pod vedením Lukáše. Všehno úspěšně. V Largsu jsme na mole přesně deset minut po půlnoci. Sprcha je docela příjemná a protože je už úterý (vlastně středa), začínáme pracovat na passage plánech na zkoušky. Já odpadám v půl druhé, Skipřenka vedle mě zaléhá v půl třetí ráno.
Další den se mění počasí. Přichází teplá fronta a nebe hrozí deštěm. Vítr je nestálý a ranní nácvik chytání bójek na plachty značně komplikuje. Vydáváme se více na sever, kde by mohlo být větru více. A skutečně, někde v okolí Inverkipu začíná foukat a také pršet. Jak se nám teď ty nové bundy hodí! Míříme do mariny James Watt v Greenocku, kde si chceme vyzvednou další mapy pro přípravu passage plánů. Mapy jsou na Kittmarovi, lodi, na které máme v sobotu dělat zkoušky.
Z James Watt maríny už zase za tmy míříme k maríně Rhu, kam nás vedou dokonale provedená sektorová světla a zpětný náměr (backbearing) z ručního kompasu. Velitelem přeplavby je Lukáš. Podotýkám, že GPS je stále zapovězena a navigace se děje jen podle světel a náměrů. Ve Rhu maríně otáčíme, velení přebírá Pavla a míříme do Holy Lochu. Tam přebírám velení já a Skipřenka a bereme kurz na marínu Inverkip. Není to moc snadné, protože řídíme loď backbearingem a před marínou se má nacházet jediné zelené světlo, navíc značně slabé. V okolí jsou mělčiny a je třeba jet přesně na vjezd, který zelené světlo označuje. Ten ale není pořád vidět a když ho konečně zahlédnu v očekávaném směru, dost si oddychnu. Ale ještě tam nejsme. Zelené světlo označuje první zelenou bóji na začátku krátkého kanálu vedoucího do vjezdu. Červené boje značící druhou stranu kanálu nesvítí a nejsou ve tmě vidět. Navíc fouká dost silný vítr. Když jsme u zelené bóje, je jasně vidět vjezdový kanál. Zahýbá mírně vlevo, ale já musím hned ve vjezdu doprava, kde jsou matně vidět lodě. Mám jen jeden pokus, chyba by nemusela dopadnout dobře.
Ale dopadlo to. Hned za vjezdem bylo volné místo. Vítr se uvnitř utišil a já posadil Jon Boye do stání úplně normálně. Je půl druhé v noci.
Další den je čtvrtek a termín zkoušky se nepříjemně blíží. Nervozita na palubě stoupá. Vyplouváme z Inverkipu směrem na Rohtsay a cestou cvičíme MOB. U Rothsay zase pro změnu lovíme na plachty bóje. Není to moc příjemné motat se mezi loděmi a ostatními bójemi jen pod plachtami a snažit se ulovit tu barevnou plouvoucí věc. Navíc každá bóje má na laně další tzv. zvedací bójku, takže se nesmí najet do lana, kterým jsou spojeny. No pocit slona ve sklenářství je docela silný. Aspoň u mě. Fouká silný vítr, v noci přešla s deštěm teplá fronta, teď se chystá přejít studená.
Po chytání bójek vyrážíme na mělčinu uprostřed mapy cvičit kotvení pod plachtami. Zajímaví věc, že i když má loď kotevní vrátek, doporučuje Danny kotevní řetěz nejdřív vyskládat (naflejkovat) na palubě a pak jej shodit najednou. Vrátek netrpí a řetěz je dole značně rychle. Jsme se Skipřenkou na přídí jako kotevníci a protože jsou díky větru i vlny, hezky to s námi houpá. Loď vede pod plachtami Lukáš a přesně na správné místě shazujeme řetěz. Kotva drží skvěle, dno je tady bahno s pískem a kotvení ve zdejších vodách je radost.
Po kotvení se vracíme do Rothsay, kde si užíváme viktoriánské záchody, které jsou zde jako funčkní turistická atrakce, a také neskutečně dobré Fish and Chips, které nám Danny doporučil.
Najedli jsme se a zasedli k Passage plánům. Já jsem odpadl ve 3:15, Skipřenka ve 4:00 a kdy Pavlína nikdo neví. Lukáš už plány nedělal – zjistil, že nemá napluté potřebné míle a tak zkoušku vykoná v jiném termínu. I přes pokročilou hodinu nejsou plány úplně hotové, musím je dodělat ještě další den, protože jsem si hned na začátku zanesl do plánu chybně přílivové proudy u Cambeltownu a je třeba to opravit. A taky se musím vyspat, jinak na zkoušce nerozeznám pravítko od stolu a stůl od mapy. Snad na to bude ještě zítra čas.
A je tu pátek, poslední den kurzu. Z Rothsay ještě plujeme cvičit přistání u mola na plachty, což už se všem daří. Vítr je takový nijaký, fouká, nefouká, točí se. Skoro jako na Slapech.
Odpoledne dorážíme do Largsu, kde musíme vyklidit loď. Nastává velké balení, zejména map a navigačních pomůcek, které si půjčujeme z Jon Boye na zkoušku. Na Kittmarovi nejsou kompletní mapy a také si bereme oba Reedsovi almanachy. Passage plány stále nejsou hotové.
Ale než se přesuneme do greenocké maríny na Kittmara, čeká nás ještě závěr kurzu. Prošli jsme všichni a všichni jsme také obdrželi titul RYA Coastal Skipper. Danny nám při slavnostním vyřazení předal čerstvé průkazy a na nadcházející zkoušku popřál hodně štěstí. Loučili jsme se s ním moc neradi – byl skvělým parťákem a excelentním instruktorem. I kdybych zítra zkoušku nedal, naučil jsem se díky Dannymu spoustu věcí. Mám z kurzu strašně dobrý pocit a bylo mi velkou ctí být s Dannym na palubě. Byl to bez debaty nejlepší kurz, co jsem na moři zažil.
Ale je tu konec a my musíme vyrazit vstříct své nejisté budoucnosti. Z časových důvodů jdeme nakonec na zkoušku jen dva, já a Pavlína. Oba nás ještě čeká dodělat passage plány a snažit se dohonit, co jsme se ještě nestačili naučit.
Zkouška na Yachtmastera
Danny je moc hodný a dovezl nás autem z Largsu do Greenocku k James Watt marině. Ještě nám pomůže s ukrutně těžkou taškou s jídlem a pak se loučí. Nebe je šedé a jak Danny odchází pryč, je nám najednou smutno. Zůstáváme sami, jen s výzvou zkoušky před sebou.
Ale do práce. Vrhám se na passage plán a Pavlína se vrhá do sprchy. Ostatní jsou moc hodní a snaží se nemluvit, abych se mohl soustředit. V deset jsem hotov a předávám mapy, piloty a pravítka Pavlíně. Ještě si opakuji světla a majáky, ale pak jdu asi v jedenáct spát. Pavlína dělá plán až do čtyř do rána, ráno se přiznala, že ho celý dělala znovu.
V noci mám neklidné sny, jak před kdysi zkouškou na vysoké. Střídavě se budím a zase usínám. A pak je tu konečně ráno. Snídáme a pak kontrolujeme loď. Některá lana je třeba převázat, hledáme vesty, bezpečnostní vybavení, prostě všechno, co potřebujeme vědět abychom s lodí bezpečně pluli. Problémem jsou ale kompasy. Hlavní kompas má chybu střídavě až třicet stupňů podle kursu a kompas elektronický má chybu plus mínus deset stupňů. Jediným spolehlivým kompasem se tak stává ruční náměrový, na který se budeme muset spolehnout. Vzhledem k tomu, že zkouška probíhá bez GPS, vnímáme to jako značný problém. Ale co se dá dělat. Musíme bojovat.
Úderem druhé hodiny přichází Robert, náš zkoušející. Určitě bude velmi zajímavé být s ním na palubě, protože RYA examinátorů zas na světe tolik není a podle toho, co nám říkal Danny, že musejí zvládnout, je Robert mořský vlk každým coulem. I když je mořským vlkem, působí Robert velmi skromně a klidně. Já i Pavlína máme nervy na pochodu a Robert nás svou osobností i slovy značně uklidňuje. Máme prý plout a velet tak, jak jsme zvyklí a být v pohodě. “Relax and enjoy,” radí nám. Jeho slova mají kouzelný účinek. Na palubě se rozhostí pohoda a vydrží až do jedné do rána, do konce plavby.
Po úvodním papírování a kontrole jachtařských knížek rozdává Robert první úkoly. Já mám provést safety briefing (bezpečnostní školení) a poté Pavlína vyjede s lodí ze stání a zamíří na moře.
Bezpečnostní briefing zvládám, díky plavbě s posádkami ho mám v češtině vyzkoušený. Hovořím tedy anglicky vcelku plynule a k věci. Proberu typ lodi, podpalubí, plyn, suchá místa, lékárničku, vesty, harnesy, případ požáru, na palubě pak zásady práce s vinšnami, stopery, světlicemi, pohyb po palubě a trocho pohovořím i o záchranném raftu. Robert přikyvuje a zdá se být spokojen. Uf. Tak první kolo mám za sebou. Pak přebírá velení Pavlína a vyplouvá z maríny směrem na moře.
Hned jak je to možné, vytahujeme plachty. Vítr není nic moc a docela se točí, ale jedeme asi 4 uzle. A najednou HUP a už je MOB (fender s kýblem) ve vodě.
“Man over Board” ječí Pavlína na celé kolo a určuje pointera, co ukazuje na nešťastníka ve vodě.
“Crash Tack!” následuje křik a my máme tak akorát čas se něčeho chytit. Loď prudce obrací a na broad reach předpisově míjí mobíka. Jsem určen mu hodit záchranné prostředky a tak mu je (jako) házím. Pavlíne velí srolovat genu, což vzorně učiníme a pak provádí další tack (re). Ale ouha. Vítr je slabý a loď, byť s předpisově smotanou genou ztrácí rychlost. Pouze hlavní plachta nestačí. Ve slabém větru má loď obrovský snos a brzy je jasné, že k tonoucímu nedoplujeme. Pavlína se bleskově rozhoduje manévr zopakovat. Obrací a znovu si na broad reach nadjíždí. Pak opět tackuje a míři k mobíkovi. Ale je to stejná písnička. Cítím, že mi pot teče po zádech. To si na nás Neptun přichystal pěkné překvapení. Bojíme se silného větru a ono tohle.
V tomhle neexistuje pardon. Motor nefunguje (jako) a nešťastník (tedy fender s kýblem) musí z vody. Nemůžeme říct – ono nefoukalo a tak se utopil. Pavlína ale zachová klid a zavelí povytáhnout půlku geny. Řesení geniální, ale potenciálně problematické, protože jsme jej necvičili. Loď však skvěle chytá vítr a zamíří přímo k mobíkovi. Těsně před ním nechá Pavlína stáhnout genu, vyvlát hlavní plachtu a Lukáš na přídí bezpečně zachytává fendr háčkem. Uf. Manévr vyšel na 100%.
Následně Robert žádá mě, abych si s Pavlou vyměnil místo u kormidla. Je mi jasné, že bude další MOB. A taky ano, po chvíli plavby je fender s kýblem zase ve vodě. Předpisově točím loď a rozdávám úkoly. Míjím mobíka na broad reach a po šesti délkách velím obrat. Díky Pavlíně už vím, jak řešit slabý vítr – nechávám část geny venku a obě plachty vylávám těsně u cíle. Lukáš zaloví háčkem a kříčí. “Mám ho!”. Uf. Stavím loď proti větru a ulehčeně si oddechnu. Tak to bychom měli.
Pak míříme do maríny Holy Loch. U jejího vstupu dostávám za úkol zakotvit na na mapě vybraném místě. Naštěstí pod motorem a mám povoleno použít vrátek. Podle náměrů nasměruju loď k cíli a pod motorem dělám průzkumné kolečko. (Robert to později u hodnocení zkoušky s uznáním kvituje; vzdávám v duchu dík Viktorovi Jurkovi, který mě tenhle způsob naučil). Pak už jen kontrola hloubkoměru a kontrola přílivové křivky, kam až bude voda padat (je právě odliv). Na necelých deseti metrech házím kotvu a stojíme jak přibytí. Beru si tři náměry a zakresluju do mapy fix (polohu).
Následuje odkotvení a naproti u břehu mám za úkol odlovit bóji pod plachtami. Daří se to.
Následuje přesun hlouběji do Holy Lochu a zajíždění do prstového mola pod motorem na zpátečku. Zde jsem si věřil, ale vyšlo to tak tak. Stání bylo úzké a slabý proud mi dal trochu zabrat. Ale vyšlo to v pohodě. Hned poté následovalo přistávání k vnějšímu pontonu na plachty, což jsme oba taktéž zvládli. Než jsme z Holy Lochu odjeli, chytali jsme bójku na plachty ještě jednou, taktéž úspěšně.
Začíná se smrákat a cítím trochu únavu. Přeci jen nervy pracují a zkouška trvá více jak čtyři hodiny. Ale ještě není konec.
V podpalubí musím obhájit svůj passage plán, tedy věc, ze které jsem měl největší obavu. Ale ukazuje se, že zbytečně. Dvacet minut hovoru a Robert vypadá spokojeně.
Mezitím se setmělo a dostáváme další úkoly. Já mám (jako) vysadit Roberta za tmy u starého dřevěného mola, které je za současného stavu odlivu asi pět metrů vysoké. Daří se. Pak totéž Pavlína, jen u jiného mola.
Další úkol je najít díru v moři. Robert ukáže na mapě na úzce ohraničenou hloubku a naším úkolem je ji najít a zastavit nad ní. Rozhodujícím bude údaj na hloubkoměru. Začíná Pavlína a svou díru ve dně, trochu se štěstím, nachází. Pak pokračuji. Beru si všemožné náměry, včetně zadního. Na pobřeží je spousta světel a není snadné v nich najít to pravé. Jednu chvíli dokonce jedu mírně bokem, ale pak loď srovnám. Hloubka má být 70 metrů. Když jsme na místě, ukazuje hloubkoměr 69,9. Robert vrtí hlavou. Beru si další náměry, abych rozhodl co dál a Lukáš u kormidla začíná pročesávat okolí. Za chvilku je na hloubkoměru 70 metrů. Hurá!
Na závěr přebírá velení Pavlína s úkolem dovézt nás zpátky do maríny James Watt, kde má předvést couvání do stání. Moc se jí to nedaří, nervy pracují, ale nakonec to nějak zvládá.
Poslední částí zkoušky je teorie. Robert si nás bere jednoho po druhém do podpalubí a ptá se. Nejdřív kartičky se světly, pak majáky na mapě a pak meteorologie. Já osobně dostal synoptickou mapu nad západní Evropou a měj jsem z ní vyčíst vývoj počasí. To nebylo zas tak těžké a zvládl jsem to s dobrým pocitem.
Bylo půl jedné v noci a zkouška tím skončila. Robert si nás oba pozval k závěrečnému hodnocení.
Byl jsem utahaný, ale měl jsem docela dobrý pocit. Nic velkého jsme (snad) nezvorali a tak jsem k výsledkům zkoušky přistupoval s docela dobrou náladou.
A skutečně. První, co nám Robert řekl bylo, že jsme oba prošli. Hurá! Velký kámen ze dvou srdcí se odvalil. Pak nás Robert oba slovně zhodnotil. Nahlížel při tom do svého černého sešitku, do kterého si pilně celou dobu zapisoval. A musím říct, že mu nic neuniklo. Každé zaváhání, všeho si všiml.
Pak nám ještě jednou poblahopřál, my jsme se zmohli jen na pár anglických frází, rozloučil se s námi a zmizel do greenocké tmy.
Bylo to za námi. Jsme Yachtmasters!
Byla jedna hodina v noci, taxík na letiště byl objednání na půl čtvrtou. Já se Skipřenkou, s Lukášem a Luckou jsme měli odjet tím taxíkem, Pavlína na lodi zůstávala a letěla domů až později. Zabalili jsme a na hodinku všichni zalehli. Ve tři jsme se rozloučili s Pavlou a před marínou nás vyzedl taxík. Vyklopil nás na letišti, Lucka pokračovala domů do Glasgow.
Z letu si moc nepamatuji. Hned jak jsem usnul, už mě budili, že jsme v Amsterodamu. Tam jsme měli osm hodin na přestup a tak jsme si ještě udělali vlakem výlet do centra na kafe a na oběd nad kanály.
Let zpátky jsme taky prospali a v neděli v šest hodin jsme byli na Ruzyni. Velké skotské dobrodružství skončilo.
Oblečení
Do Skotkska jsme letěli vybaveni zkušenosti ze tři plaveb chladného charakteru. Dvakrát únorový Jadran a jednou přeplavba La Manche v květnu. Skotsko naštěstí díky golfskému proudu není nijak mrazivé, ale přesto zima být mohla. Skutečnost nás pak nijak nepřekvapila. Svítilo-li slunce, chodili jsme jen v mikině a jachtařských kalhotech, zafoukal-li ale studený vítr, bylo nutno mít pod jachtařskou bundou tři vrstvy a pod kalhotami jednu až dvě, to podle nátury. Kulíšek byl nutností, dobré rukavice také. Na nohy buď jachtařské holinky nebo něco podobného. My jsme se Skipřenkou měli své již osvědčené gumové boty s teplou vložkou z Lídlu. Rukavice jsme letos zkusili neoprenové, ale nakonec v nich záblo.Teplo bylo v teplených pracovních rukavicích z OBI, ale na práci s lany jsou značně neohrabané.
Protože ve Skotsku často prší a to vydatně, je dobré jachtařské oblečení podmínkou. Vysoký zateplený límec je k nezaplacení.
Studijní literatura, mapy a navigační pomůcky
Jak jsem již psal výše, teoretické znalosti na zkoušku Yachtmaster jsme museli nastudovat samostudiem. K tomu jsme používali RYA Navigační cvičení v češtině, která jsou opravdu vynikající. Jako velmi dobrým zdojem informací se ukázal pracovní sešit Yachtmaster v anglické verzi a stejně vynikající příručka Day Skipper, taktéž v angličtině. Obě tyto knihy jsem měl v papírové verzi. V elektronické verzi jsem si stáhl The RYA Yachtmaster Hanbook a RYA Diesel Engine, kterou jsem nakonec narozdíl od Yachtmaster Handbooku ale nepřečetl, protože motor na Meret mě dostatečně vyškolil.
Velmi dobrým zdrojem informací je také kniha Velká kniha umění jachtingu od Toma Cunliffa, kterou každému návštěvníkovi přílivových vod vřele doporučuji (česky IFP Publishing s.r.o vyd. 2013).
Již ve Skotsku jsme používali admiralitní mapy oblasti a samozřejmě Reedsův almanach, bez kterého se v přílivových vodách plout nedá a pilota pro místní vody Imray. K vynášení tras a kurzů do mapy byl pak ideální portland plotter, který si po čase zamiluje každý. Nepříjemným překvapením byly Imray mapy, které postrádaly sektorové majáky, díky čemuž nebylo možné využít sektorová světla u maríny Rhu – a to jsou tam sektorovky hlavní navigační pomůckou.
Podotýkám, že veškero mapy a navigační pomůcky byli buď na lodi Jon Boy nebo na Kittmarovi, takže jsme samozřejmě nemuseli nic z toho kupovat.
Já osobně měl ještě v iPadu aktualizovaný Reedsův almanach z loňska, ale práce s ním není úplně dobrá a tak jsem jej použil minimálně.
Na procvičení teoretických znalostí jsem používal do iPadu stažené aplikace Buoys adn Lights a Nav Lights and Shapes, obojí od iGlimpse a od Imray aplikaci Rules&Signals.
Samotný kurs
Kurs vedený Dannym pociťuji jako velmi přínosný. Metodika RYA ve spojení s Dannyho erudicí a pedagogickým entuziasmem ve mě zanechali hluboký dojem. Za ten necelý týden jsme se naučili víc, než na jakémkoliv jiném kurzu, kde jsme byli. Danny byl navíc skvělý parťák na palubu a opravdu vynikající učitel.
Organizace kurzu od 1st Scott Sailing byla bezchybná. Vynikající je, že v ceně je nafta, přístavní poplatky a jídlo, které navíc nakoupil Danny. Na bohatýrské snídaně se bude ještě dlouho vzpomínat.
Zkouška Yachtmaster
Pokusit se vykonat zkoušku na Yachtmastera znamená vystavit své jachtařské znalosti a umění nezávislé autoritě. Není to nijak snadné. Je to přeci jen něco jiného, než účastnit se pouze kurzu. Ale pokud, obrazně řečeno, ze svého zákopu vyrazíte, postavíte se zkoušce a uspějete – je to pocit,na který se nezapomíná. Navíc nezávislým ohodnocením skutečnou jachtařskou autoritou, kterou RYA examinátoři bezpochyby jsou, získáte jachtařské sebevědomí, jaké byste možná hledali jen velmi dlouho. Ale nejen sebevědomí. Získáte i pokoru před mořem a spoustu nových zkušeností.
Robert jako zkoušející byl vynikající. Působil maximálně klidným dojmem a je jeho velkou zásluhou, že jsme dokázali na začátku zkoušky zklidnit značně rozjitřené nervy. Bylo nám ctí s ním být na palubě.
Angličtina
Z jazykové bariéry panují samozřejmě velké obavy. Nicméně, jsou to obavy většinou přehnané. Cílem kurzu a zkoušky Yachtmaster je prověřit, jak zvládáte loď a posádku, ne jak umíte anglicky. Kurz s českým instruktorem Dannym je jazykově úplně v pohodě, naopak se vcelku bez problému naučíte anglické jachtařské výrazivo. Zkouška jako taková již nějakou úroveň znalosti vyžaduje – musíte být schopni pochopit, co po vás examinátor chce, velet v angličtině (i když taky by to šlo bez toho) a musíte být schopni obhájit svůj passage plán případně pohovořit o nějakém tématu (já měl třebe již zmiňovaný safety briefieng). Ale nikdo vás nebude kvůli angličtině stresovat. Pokud to shrnu – jste li středně pokročilý angličtinář, který se domluví na letišti, v hotelu a v restauraci a je schopen číst psané písmo – ničeho se nemusíte bát.
Závěr
Kurz ve Skotsku a následná zkouška na Yachtmastera nám dala velmi moc. Jak po jachtařské stránce, tak i po cestovatelské, protože Skotsko je vážně krásné. Nemůžu než každému doporučit. My se do Skotska chceme určitě zase vrátit.
