Nějakou dobu jsem blog nepsal – ale není to kvůli tomu, že by snad náš jachtařský život skomíral, ba právě naopak. Nabírá obrátky ještě vyšší a blog jsem nepsal z jednoduchého důvodu – čekal jsem, jak se situace vyvine. No a vyvinula se. Nicméně popořadě.
Když jsme loni na konci srpna odlétali z Řecka, kde nás tak pěkně prohnal Meltemi, říkal jsem si, že se zpátky asi jen tak nepodíváme. A neuplynul ani půlrok a dostal jsem se do Athén hned dvakrát.
Všechno začalo cestou naší kamarádky Sachmet (ano, té Sachmet co jsme od ní měli půjčenou loni Sachmet) do Karibiku, kde měla vyhlídnutou loď. Po mnoha peripetiích a zvratech se jí nakonec onu loď (a ani žádnou jinou) přivézt nepodařilo. Ale po návratu do Čech objevila s naší pomocí loď v Řecku. Vypadalo to, že v dobrém stavu a za velmi slušnou cenu. A nabídla nám na lodi podíl. No a protože Skipřenka je cvok a okamžitě mi podobný nápad nezakázala, ba dokonce byla pro, vydali jsem se já a Sachmet do Athén se na loď podívat. Manžel Sachmet, Honza, totiž musel zůstat v práci a moje Skipřenka taky nemohla svoje klienty opustit. A tak jsme za Rinií, jak se loď jmenuje, vyrazili jen dva.
Do Athén za Rinií poprvé
Výlet to byl zajímavý, zpestřený zejména tím, že Sachmet byla v sedmém měsíci těhotenství. Vysvětlovat někomu v Řecku, jak se situace má samozřejmě nebylo možné, a tak jsem se po dvaceti letech zase jednou ujal role nastávajícího tatínka. Každý, s kým jsme v Řecku mluvili mi blahopřál a poplácával mě po ramenou, hlavně poté, co jsme se zmínili, že to bude kluk (mimochodem, zrovna v tuhle chvíli, co tohle píšu, je malému Sachmětátku Danovi pět dní J).
Vyrazili jsme na konci března a šťastně našli v maríně Alimos (které nikdo neřekne jinak než marina Kalamaki) loď Jeanneau Sun Shine 38, jménem Rinia.
Tady vpravo se můžete podívat na fotky, jak jsme jí viděli poprvé.
Loď vypadala velmi pěkně. Rok výroby 1988, motor nový z roku 2006, plachty nové v roce 2009. Tři kajuty, dvě až čtyři místa v salonu. Celkově se na ní tedy může svést až deset námořníků (ovšem dva by měli být hodně lehké váhy – v salonu má Rinia skládací palandy).
Podle plánu jsme se setkali s majitelem, Zak (jak se jmenuje) nám loď předvedl. Vyzkoušeli jsme jí za plavby, zkontrolovali na jeřábu a oškrábali jsme nárůst pod čarou ponoru. Neshledali jsme na ní výraznějších závad. Vybavení bylo bezchybné, loď má třeba záchranný ostrůvek, EPIRB bóji, vysílačku s DSC, vesty, harnessy, světlice…. Původně byla loď v charteru a její současný majitel jí roku 2006 koupil a zrekonstruoval.
A tak jsme provedli ještě nezbytnou papírovou práci ohledně smluv a po dobrodružné jízdě na mopedu jsme po dvou dnech opustili marínu Alimos s myšlenkami v oblacích.
Než jsme se vydali úplně domů, stavili jsme se ještě trajektem na Aegině, podívat se na loď Sachmet, která zimovala v boatyardu u Gregoryho, kde přečkala zimu. A pak letadlem domů, začít vyřizovat půjčky, rozbíjet prasátka, rušit stavební spoření a tak dále a tak dále. Však to znáte.
Do Athén za Rinií podruhé
Podruhé jsem se vydali do Athén na konci dubna již se Skipřenkou. Sachmet díky pokročilému stupni těhotenství už cestovat nemohla. Naším úkolem bylo dokončit koupi lodě, připravit ji na plavbu a převést z maríny Alimos, která je pekelně drahá, do nového provizorního stání.
Samotná koupě lodi proběhla bez závad a pak jsme strávili tři dny v usilovné práci, abychom loď patřičně vypulírovali a dodělali věci, které dodělat potřebovaly. Instalovali jsme nový hloubkoměr, kompletně umyli a uklidili kajuty, vydrhli palubu, všechen nerez… prostě klasickou práci před sezónou. Pak jsme zvedli kotvu a přepravili Rinii do NOAMu, maríny těsně u maríny Flisfos v Pireu – v podstatě do místa vedle křižníku Averof.
Stihli jsme udělat ještě takový netradiční výlet do Athén – mimo historické centrum, tedy do normálních běžných Athén v okolí olympijské maríny. Zajímavá zkušenost. No a pak jsme odletěli domů.
V současné době má Rinia domovské místo ve Vikos maríně na Porosu, kde na ní dohlíží Vangelis Vikos. Ano, ten stejný Vangelis, který opravoval motor Sachmet v létě, když nám v Porosu odešlo chlazení.
V nejbližším období přejede loď do Itálie do Kalábrie, kde bude trávit léto výlety na Liparské souostroví. Takže zase ke Stromboli, Vulcanu… prostě jako loni. Před koncem léta se bude Rinie vracet do Řecka a stráví tam zimu. A pak se uvidí, jak to dál zvládneme.
Momentálně jsme z toho trochu zkříslí – přeci jen mít loď, byť jenom její část, není jen tak. Pořád ještě řešíme převod lodi, protože v Řecku je neskutečná byrokracie a za všechno si chtějí nechat zaplatit. A ne málo – za odhlášení lodě z řeckého registru chtějí 1000 EUR za změnu majitele také tisícovku. Není to tam jednoduché. Mám pocit, že jsem se v posledním půlroce o Řecku dozvěděl víc, než jsem chtěl…
Ale hlavu vzhůru – pokud by se někdo z vás chtěl na Rinii projet, napište mi na mail! Je to totiž moc krásná loď.
