Letošní červnová plavba byla zvláštní ze dvou důvodů. Především jsme vyplouvali týden po tom, co jsem se vrátil z velké plavby Jónským a Tyrhénským mořem, takže jsem se stačil doma jen tak tak rozkoukat, a za druhé, jednalo se flotilovou plavbu, kdy já jsem měl vlastní posádku na Bavárce 30 a Skipřenka měla vlastní posádku na Sun Odyssey 43. Utěšoval jsem se, že na velikosti nezáleží.
18.6. Sobota
Cesta do Chorvatska proběhla standardně v klidu a tak jsme mohli v sobotu 18.6. převzít v Mandalině (Šibenik) obě lodě a za čerstvého větru vyrazit. První vyplouvala Skipřenka, jejíž posádku tvořila posádka seniorů plus Luna, jako první důstojník. My vyráželi asi půl hodinky za nimi. Moji posádku tvořil můj kamarád Robert s manželkou a synem – již zkušenější posádka, která si svůj křest odbyla loni na Plavbě přátel 2010.
Odplutí nebylo bez zajímavosti. Skipřence vzal vítr z paluby špatně přivázaný člun, takže si hned procvičila MOB se člunem, pěkně na kraji maríny, kde místa k manévrování mnoho tedy nebylo.
Já jsem si zase užil s hlavní plachtou. Obě naše lodě, Komma (ta moje) i Empire (Skipřenky), měly klasicky refovanou hlavní plachtu. A protože slušně foukalo, hned za šibenickým kanálem jsem vytáhnul plachty, pro jistotu jsem je chtěl vytánout rovnou narefované. Jenže ovládání refů na hlavní prostě nebylo. Hlavní plachta byla v konfiguraci „refování jedním lanem“, jenže ta lana chyběla. Moje chyba při převzetí lodě. A tak jsem si ta lana, pěkně za větru, musel udělat. No, aspoň jsem se pocvičil.
Na bójku v Potkučině jsme dopluli až za šera po krásné plavbě za velice čerstvé brízy. I vln jsme si docela užili.
Neděle 19.6.
Dnešním cílem jsou Kornaty a Telaščica na jihu Dugeho otoku. Odplouváme asi v půl desáté. Na plachty, velmi pěkně fouká. Asi v poledne vplouváme do Kornat. Skipřenka je výrazně rychlejší, je k nevíře, jak ta delší loď více jede. Člověk si připadá až blbě, jak neustále vysvětluje posádce, že to není kapitánem, ale fyzikou.
Motor znovu nahazujeme až ve čtyři hodiny v ústí Telaščice. Snažím se dovolat Lucii, ale naše VHF rádio je kaput a náhradní, co nám dali v marině, taky. Jediné co funguje jsou PMR občanské radiostanice, které ale nemají nijak velký dosah. (A navíc, jak jim budou slábnout baterie, bude to horší a horší, až nám zbudou jenom mobilní telefony.)
Ještě odpoledně provedeme vylodění k jezeru Mir. A pak večeře a spát.
Pondělí 20.6.
Druhý den obě lodě míří Velou proversou do Sali, kde si dáme zmrzlinu, jako vždycky. A hned si taky koupíme kartáčky na zuby, jako v Sali vždycky. Pak vyplouváme směrem k Iži, kde se chceme chytit v přístavu Veli Iž. Krásně fouká a krásně plujeme na plachty. Křižujeme a závodíme. Ovšem vzhledem k tomu, co jsem psal výše, je Skipřenka rychlejší. Naše loď vyhraje závod až poté, co poněkud proti pravidlům, jednostranně vyhlásím změnu trasy.
Když konečně doplujeme do Veli Ižu, zjistíme, že marína je plná k prasknutí. Měníme proto kurs a míříme do Kněže. Proplouvám přitom úžinou mezi pevninou a ostrovem a tam je, jak zděšeně zjišťuju, hodně mělko. Nakonec projedeme oba bez úhony, ovšem už tudy radši nikdy nepopluju.
Empire se v Kneži chytá na bojku, my stojíme na mooringu u přístavního mola skoro na mělčině. Večer Skipřenka dorazí na motorovém člunku a jdeme s mojí posádkou společně na večeři.
Úterý 21.6.
Nefouká. Po včerejším větru ani památky. A tak motorujeme k vraku na Veli Ratu a pak na pláž Sakarum. Byli jsme tu před měsícem a teď je tu podstatně plněji než v květnu. Voda je taky výrazně teplejší než minule a tak se obě posádky pěkně vycachtají ve vodě. Pak zamíříme do Veli Ratu do maríny, kde doplníme vodu a proud.
Příjezdu do maríny nechyběla humorná stránka. Skipřenka tam byla díky své velké lodi výrazně dřív a držela nám místo vedle Empiru. Když jsme se blížili k marině, viděl jsem dalekohledem, jak na nás ve svých pruhovaných šatech mává, kam máme jet. Před námi ale pluli ještě tři plachetnice a bohužel, každá z nich si myslela, že ta postava v pruhovaném na molu je někdo z maríny a všechny tři naráz změnily kurs směrem ke Skipřence. To jí vyděsilo a radši utekla z mola pryč a schovala se v lodi. Samotné zaplouvání proběhlo nakonec v pohodě a obě lodě stály vedle sebe.
Vyrazili jsme se Skipřenkou na večeři a dali si ryby, chobotnice a mušle. Bylo to vynikající, nicméně poněkud drahé. Nechali jsme tam 666 lasiček.
Středa 22.6.
Ráno se přesouváme do zátoky Pantera, kde se všichni na člunech přemístíme na břeh a uděláme si krásný výlet na maják Veli Rat. Za 10 kuna se dá vylézt až nahoru a obdivovat panoráma severního konce Dugiho otoku z výšky. Pak se Luciina posádka vykoupe v moři a po návratu obě lodě zamíří k bunkru Domboka.
Tam se ale nelíbí Luciině posádce a tak se posouvá na Velkou Ravu. My zůstáváme a já si udělám výlet na kopec a krásně si protáhnu nohy.
Čtvrtek 23.6.
Poslední celý den na moři. Cíl je Vrgada, ale když tam doplujeme, je tam beznadějně plno. Varianta Brod je Uvala Landin, do které skutečně po hodině doplouváme. Skipřenka už tam stojí a drží nám, jako vždycky, bójku. Bezva servis. Zátoka je hezká, se Skipřenkou si uděláme výlet na pevninu. Je to skoro jako rande. J
Pátek 24.6.
Ráno odplouváme každý sám. Skipřenka míří na Vrgadu se vykoupat, my to vezmeme trochu jižněji mezi ostrovy do Šibeniku přímo. Fouká krásně a krásně si poslední den zajachtíme. Posádce se před Šibenikem stáhnout plachty vyloženě nechce. Ale co se dá dělat. Na motor proplujem kanál Sv. Ante a jedeme pro naftu. Tam je tlačenice, jedna polská loď nás málem zezadu taranuje. Nafty dobereme neuvěřitelně málo, až mám podezření na rozbitu pistoli. Při zjišťování, jak to s tou pistolí je, zleju sebe i kokpit naftou. No co se dá dělat.
Zaplouvání je v pohodě a Skipřenka doráží asi tři hodiny po nás – její posádka ještě navštívila Šibenik. Ale nakonec se všichni sejdeme v Mandalině.
Tak poslední noc a jede se domů. Já osobně mám z sebou měsíc na moři a vůbec mi to nepřijde jako nějaká dlouhá doba. J
