Jak už jsem se tady dříve zmiňoval, sice nám díky přetržené achilovce nevyšla srpnová plavba na moři, přesto jsme nechtěli rezignovat a půjčili jsme si na konci září na tři dny 7,5 metrový Jouet na Orlíku. Takže nakonec naše druhá plavba nebyla slaná, ale sladká. To jí ovšem na ceně rozhodně neubralo, spíš naopak. A navíc to byla první plavba samostatná a určitě na ní nezapomeneme.
Sobota 26.9.2009
Vstáváme doma strašně brzy a nechápu, jak se to povedlo, ale v 7:45 jsme na Loužku na Orlíku a kupodivu máme očekávaný počet zavazadel a očekávaný počet dětí. Naše loď se už houpe u mola a zdá se, že se těší jako my. Jmenuje se poeticky My Corazones II, což znamená Moje srdce a vážně jsme si jí zamilovali od prvního okamžiku. Nakládáme jí co to jde, protože jsme čtyři, budeme na ní tři dny a jen podle množství jídla se mi zdá, že popluje ještě fotbalová jedenáctka. Ale nakonec se všechno vešlo a po převzetí lodi, nezbytné instruktáži dětí (je to jejich první plavba) velí skipřenka „Uvolnit příď a záď“ a naše první samostatná plavba začíná.
Vyrážíme z Loužku na motor asi v 11 hodin, ale protože fouká, hned vytahujeme plachty a míříme k přehradě. Ovšem ouha. Záhy sem dorazila regata, o které jsme neměli ponětí a prostor se začíná plnit plachtami. Čelo regaty doráží k přehradní zdi, otáčí se a mísí se s těmi, kdo teprve k otočce přijíždějí. Záhy je to pěkný čurbes a pěkně se v tom meleme. Tak rychlé a intenzivní procvičení předností pod plachtami jsme tedy nečekali. Ba dokonce jsme se jednou museli domáhat přednosti křikem (my vítr zprava, oni vítr zleva) a bylo to o fous. Později jsme se dozvěděli, že jelo kolem osmdesáti lodí!
Asi po hodině a půl motání mezi regatisty se vracíme na Loužek a všichni, včetně kapitánky, cvičíme obraty s lodí na motor; couvání, zajíždění k molu a tak podobně. Pak dáváme oběd a vyrážíme zase jachtit. Vítr fouká dál, regata se roztáhla po celé trase, takže plavba už není tak hektická. A tak jachtíme, užíváme si mírného náklonu, zkoušíme trimovat plachty… prostě nádherný den.
Před setměním se vracíme na Loužek, kde se vyvazujeme a trávíme úplně klidnou noc.
Neděle 27.9.2009
Ráno je trochu mlha, zajedeme (autem) do blízké vesnice pro rohlíky a luxusně posnídáme. Mezitím se mlha zvedá a tak vyrážíme na plavbu. Tentokrát na dvoudenní, protože plánujeme se nevracet a přespat někde v okolí Zvíkova. Těšíme se na jachting, ale vítr zdechává a nám nezbývá než střídat plavbu pod motorem s plavbou pod vyvěšeným zplihlým prádlem. Ale není kam spěchat a tak se plácáme, koupeme, děti se povalují, čtou si, Terka se dokonce pokouší se učit.
Chvílemi trochu dýchne, takže popojedeme, ale spíš se plácáme. Po obědě velí kapitánka „dost“, balíme plachty a brumláme směrem k Orlíku. Pod Orlíkem zase nějaký čas chytáme vítr, ale kozí pšouky rychle mizí a tak zamáváme zámku a pokračujeme dál směrem na Zvíkov. Po několika zákrutech se přes celý obzor natáhne Žďákovský most, který podbrumláme a když už se všichni definitivně rozloučíme s možností vytáhnout plachty, ucítíme vítr.
Najednou fouká docela ostrý předobočák a tak rychle plachty nahoru a v rozmezí asi dvou kilometrů si krásně zaplachtíme. A tak jak náhle vítr začal, tak i utichá a my zase uklízíme plachty a brumláme dál směrem k soutoku Vltavy a Otavy, pod Zvíkovský hrad.
Dorážíme tam asi ve čtyři a začíná skeč zvaná „kotvení“. V životě jsme na Orlíku u břehu nektovili/nevyvazovali se. Teoreticky jsme vyzbrojeni radou od pronajímatele lodi „prostě to opřete do břehu“ a prakticky máme ve studánce na přídi kolík, lano a palici (a kotvu bez lana). Nejdříve to zkoušíme přímo pod hradem, kde kotví už tři lodě. Skipřenka Lucie zakrouží a s hrůzou opatrně opře loď kýlem o dno. Já vyskakuju na břeh a zatloukám kolík hluboko do břehu. Na něj pak vyvazuju loď. Uf. Radši nemyslím na to, co ten kýl teď pod vodou dělá. A navíc: Bude to držet? Jen na jednom bodě, lano kolmo k řece?
Mezitím ožívají okolní lodě (návrat z pěšího výletu) a tak se na to ptám. „Jasně“ odpovídá jeden „jen musíš ještě hodit ze zádě kotvu“. Představa, jak hážeme kotvu, jak se vzpříčí na dně a jak jí tu necháváme se mi ale pranic nelíbí, nehledě k tomu, že ke kotvě nemáme lano. Improvizovat s vyvazovacími lany se mi už vůbec nechce a navíc informace od pronajímatele o kotvě nehovořila. Ale zase to stání kolmo do řeky….
Mezitím lodě okolo nahazují motory a odplouvají, takže pod hradem osamíme. Hm Nechce se mi to líbit a navrhuji zrušit štand (jinak se tomu říkat nedá) a zkusit zátoku naproti. A tam to skutečně vypadá líp. Prudký břeh s pískovou pláží. Posazujeme Corazonka kýlem do písku a pořádně ho tam radši zavrtáváme. Pak procedura s kolíkem a palicí. Po chvíli připlouvají ještě tři lodě a žádná z nich nehází kotvu, takže na ní kašleme taky a konečně vypuká příprava na večeři. Děti jdou na průzkum a po půl hodině s vracejí a melou něco o trpasličí diskotéce v lese. Co tam panebože našli za houby? A konečně večeře a spát. Jak není ta televize, jsou večery mnohem hezčí.
Pondělí 28.10.2009
Ráno mlha, pohled na Zvíkov je úchvatný. Ale sluníčko mlhu rychle rozpouští, takže bleskově snídáme, Ondra zasedá ke kormidlu a vyrážíme na zpáteční cestu. Podle předpovědi má dneska foukat, ale nic tomu tedy nenasvědčuje. Brumláme až před Žďákovský most do míst, kde jsme včera tak hezky jachtili. Ale jen kozí pšouky. Ale protože je brzy, vytáhneme plachty a ploužíme se pomalu po proudu. Já si krásně zaplavu.
Naše vztyčené plachty vylákaly ze zátok další plachetnice, takže se tu za chvíli ploužíme tři. Pod mostem nás pohrdavě předjíždí obrovský hausbót. Na vítr to rozhodně nevypadá a tak nahazujeme motor a dojíždíme pod Orlík. Tam se ale situace mění. Začíná foukat. Zajásáme, motor ztichne a plachty jdou nahoru. Už máme jako posádka docela praxi. A loď radostně zavrzá a na krásný bočák poskočí směrem na sever. To je nádhera.
S každým obratem vítr sílí, Corazonek jde ochotně do náklonu a gena sebou čím dál tím víc mrská při obratech. Ondra předává kormidlo Tereze a jde fotit. A pak se krásně rozfouká. První poryv vyklopí kapitánku ze záchodu. Další shodí videokameru z police na zem a další naklon po obratu rozhází oběd po celém salónu. Tereza drží v náručí kormidlo a velí k obratům. Během silnějších poryvů začíná loď jančit, zapichuje příď a stáčí se do závětří. Tudíž si hned zkoušíme nový prvek v ovládání lodě a to je popouštění otěží hlavní plachty. Přiznám se, že takový náklon zažívám na lodi poprvé a mám trochu obavy. Ale Tereza vede loď úplně jistě a posádka tahá za lana jak má.
Na plachty míjíme Šturmovky, Hradeň, Trhovky, Lavičky… Vítr se točí, občas utichá a občas se pořádně rozfouká, takže plavba je plná překvapení. Od Laviček fouká zadoboční vítr a tak halzujeme a halzujeme až k přehradě. Tam si sedám za kormidlo já a na předoboční křižuju směrem k Loužku. Náklon je úžasný, vítr je docela silný. Je to vážně nádhera.
Vjíždíme do zátoky Loužku. Otáčím loď proti větru, kasáme plachty a na motor se blížíme k molu. Ale ouha. Vitr zprava šikmo ke břehu komplikuje přistávací manévr. Najíždím si na zpátečku zprava zešikma, aby mě vítr snesl zádí ke kraji stání. (Na Loužku se k molu couvá a lodě stojí zádí ke břehu, molo je podélné kolem nich, kolmé na břeh, je to podobné jako do stání v maríně v Chorvatsku.) Zpočátku všechno vychází, záď lodě se dostává na začátek mola a všechno vypadá dobře. Jenže jak se začne trup lodi zasouvat do stání, dostane se do závětří mola a vítr se opře do zbytku trupu, který ve stání ještě není. Výsledkem je, že příď začně zplouvat doleva, Tereza u předního vazáku se bezmocně od mola vzdaluje a Ondra, pověřený skokem na molo a tlumením lodi vyskočit nemůže, protože to má taky daleko. Výsledkem je, že loď už je skoro celá ve stání, ale šikmo, nereaguje na kormidlo a pomalu se otáčí přídí doleva. Nakonec Ondra přebíhá dozadu, vyskakuje a společně s kapitánkou loď srovnají z mola. Zároveň bere od Terezy přední vyvazovací lano a ta konečně loď věší na předním vazáku. Uf. Takže nakonec dobrý. Vyvazujeme záď, kontroluju fendry a vyvazovací lana. Všechno vypadá v pořádku.
A to je celé. Ještě jsme uklidili loď, předali jí zpátky, naposledy jí zamávali a vyrazili domů. A musím napsat, že spokojení. Všichni. Těšíme se všichni na moře, ale na Orlík se chceme určitě co nejdřív vrátit. Jachting na přehradě je bezvadný.
Fotogalerie je zde: www.bananateam.estranky.cz/fotoalbum/plavby-2009/jak-se-plachti-na-orliku
