Je to neuvěřitelné, jak ten čas letí. Jako včera mi připadá, kdy jsme s našimi plavbami přesouvali z Chorvatska do Řecka. A jako předevčírem, kdy jsme se kdysi v Chorvatsku učili plachtit, abychom ho pak proplachtili křížem krážem na charterových plavbách. K dnešnímu dni máme za sebou už osm sezón v Řecku, z toho čtyři sezóny s Meret a poslední tři sezóny s Gaiou. No a dnes je to přesně tři roky, co jsme vyráželi zimní Evropou do chorvatského Sukošanu převzít Gaiu a vyrazit s ní na jih. Díky úřednímu šimlu to tedy nebylo jednoduché, ale plavba to byla nakonec nádherná. O celé anabázi si můžete přečíst v článku Trable, nic než trable a v sérii článků Velká plavba do Řecka.
Pokud jste pravidelní čtenáři našeho blogu, tak asi víte, že první řeckou sezónu 2016 jsme strávili v Sarónském zálivu, během druhé sezóny (2017) jsme prozkoumali Severní Sporády a část Kyklád, a letos jsme obepluli Peloponés a strávili nějaký čas i v Jónském moři.
Samotná sezóna dopadla, navzdory počasí, dobře. Loď plula bez problémů, žádná vážná závada, posádky byly spokojené, nikdo se nezranil, ani nedošel jiné úhony. Počasí ale bylo letos divoké. Přesně si pamatuji – první letošní bouřku jsem zaznamenali při doplouvání do peloponéské Kalamaty 1. června. A od té doby jsme se bouřek nezbavili. Letošní počasí v Řecku bylo velmi nestálé a postupem léta se bouřky staly denním chlebem. Takže jsme mockrát zmokli, mockrát dostaly velké vlny, viděli jsme spousty blesků. Do toho v Egeji foukal pravidelný Meltemi kolem 25 uzlů, takže jsme si užili refování až až. Konec sezóny byl korunovaný hurikánem Zorba, který se v Řecku zjevuje prý jednou za dvacet let. Černého Petra si vytáhla tentorkrát Skipřenka. S Gaiou se ale stihla schovat v Korfosu a tam to obě (včetně posádky) přečkali bez ztráty kytičky. Ale oddychli jsme si, a oddychli jsme si podruhé, když Gaia spočinula na svém místě na břehu v aeginském boatyardu, připravená si po rušné sezóne trochu oddychnout. A my mohli letět domů.
A co chystáme do sezónu 2019? Především na přelomu února a března letíme na pracovních deset dní Gaiu trochu zvelebit. Dál nás láká Kréta. Hned na začátku plavební sezóny, než se rozfouká Meltemi, chceme navštívit Kyklády a z nich pokračovat na Krétu. Pak plánujeme návrat, ale ne do oblasti Attiky, ale chceme velkou část sezóny věnovat prozkoumávání jižního Peloponésu se základnou v Kalamatě. Byli jsme tam letos a je tam božský klid a málo lodí. Jen nám musí přát počasí, protože peloponéské prsty jsou otevřené na jih až k Africe… Pokud byste se chtěli přidat, budete vítání.
Tak to je všechno, přejeme vám se Skipřenkou krásné svátky a co nejlepší vykročení do sezóny 2019!
